Zoznam príspevkov
Trial-to-trial Contextual Adaptation in Sound Localization
Gabriela Andrejková, Stanislava Linková, Norbert Kopčo
Contextual plasticity (CP) is a localization aftereffect occurring on the time scale of seconds to minutes. It has been observed as a bias in horizontal sound localization of click target stimuli presented alone, when interleaved with contextual adaptor-target trials in which the adaptor was at a fixed location while the target location varied. The observed bias is always away from the contextual adaptor location. This was confirmed for both real and virtual environments, for 1-click target sounds presented from different azimuths and interleaved with a 12-click adaptor presented from a fixed position [Linková et al. (2022) KUŽ]. In the current study, we investigated the short-term dynamics of the adaptation by analysing the effect of the stimulus immediately preceding a given target in the Linková et al. data. Thus, we investigated the differences between adaptor-target (AT) and target-target (TT) trial pairs both in terms of the bias and standard deviation in responses to the second target in the pair. Because the adaptor is in a fixed position and contains more energy than a target, it was expected to induce stronger biases. On the other hand, it can act as an anchor, reducing the standard deviation in response to the following target. Results: The results showed that the adaptor affected the localization even in the short term and the deviations increased. However, this effect was only observed in a virtual environment. This could be caused by the subjects' uncertainty in the localization of the stimuli in the virtual environment, and thus they responded mainly with respect to the adaptor which acted as an anchor. Conclusion: The adaptor has a fast-acting effect on the CP observable on the time scale of several seconds. These results support an idea that CP is likely caused at least partially by suppression in spatial representation.
Porovnanie ľudí s a bez COVID-19 v ich nepodložených presvedčeniach
Eva Ballová Mikušková, Peter Teličák
Tak ako vznikajú a upadajú do zabudnutia konšpiračné presvedčenia, podobne sa mení aj úroveň viery v rôzne ďalšie nepodložené presvedčenia. Cieľom štúdie bolo preskúmať (a) zmeny v nepodložených presvedčeniach o COVID-19 počas pandémie; (b) ako sa v nepodložených presvedčeniach odlišovali ľudia po prekonaní COVID-19 so stredne ťažkým alebo ťažkým priebehom od tých, ktorí ochorenie neprekonali alebo prekonali maximálne s ľahkým priebehom. Výskumu v dvoch vlnách (jeseň 2021 a jar 2022) sa zúčastnilo 1.420 dospelých Slovákov vo veku od 18 do 85 rokov (M=46,81±15,95). Sledované boli demografické charakteristiky, prekonanie a závažnosť ochorenia COVID-19 a úroveň nepodložených presvedčení. Celková úroveň viery nepodloženým presvedčeniam sa signifikantne nezmenila avšak sa zvýšila viera v tri konkrétne nepodložené presvedčenia (5G, účinnosť homeopatie a alternatívnej medicíny), viera v ďalších 7 nepodložených presvedčení poklesla. Navyše, medzi ľuďmi s bezpríznakovým ochorením alebo s ľahkým priebehom a tými so stredne ťažkým a ťažkým priebehom neboli rozdiely v nepodložených presvedčeniach.
Vplyv nosenia detí na vývin zrkadliacich neurónov a spoločného módu
Juraj Bánovský
V príspevku sa budem zaoberať tým, aký vplyv má nosenie detí ich opatrovateľmi na vývin systému zrkadliacich neurónov a na vývin schopností umožňujúcich chápať vykonávanie činností v spoločnom móde („we-mode“). Počas prvého roku života sú deti často nosené a držané ich opatrovateľmi, pričom vnímajú prostredie zo špecifického uhla pohľadu – akoby z perspektívy dospelého. Domnievam sa, že práve tieto interakcie by mohli zásadným spôsobom prispievať k vytváraniu asociácií v systéme zrkadliacich neurónov. Doterajší výskum vývinu zrkadliacich neurónov sa zameriaval na reakcie detí pri sledovaní činností vykonávaných v alocentrickom referenčnom rámci. Pokúsim sa však ukázať, že by bolo zaujímavé skúmať aj situácie, v ktorých sú deti priamo pri svojich opatrovateľoch a vnímajú prostredie z veľmi podobného uhla pohľadu ako oni. Ďalším dôvodom pre dôkladnejšie skúmanie týchto interakcií je, že s veľkou pravdepodobnosťou významne prispievajú k vývinu schopností umožňujúcich vykonávať činnosti v spoločnom móde.
Zkoumání sense of agency metodami neinvazivní mozkové stimulace
Ondřej Bečev
Sense of agency (prožitek jednání) je pocit, že vaše akce jsou příčinou smyslových vjemů z vnějšku. Předchozí neurostimulační a neurozobrazovací studie naznačily, že pravostranný dolní parietální lalok (IPL) je klíčovou strukturou zodpovědnou za sense of agency. Hlavní proces zodpovědný za toto zpracování je komparace reprezentace akce s výsledky akce, přičemž tyto procesy patrně úzce souvisí s gamma aktivitou v IPL. Ve dvojici studií jsme u zdravých subjektů zkoumali efekt a) neuromodulace gamma aktivity v IPL střídavým proudem (tACS), b) neuromodulace náhodným šumem (tRNS) a c) transkraniální neurostimulace (rTMS). Participanti podstoupili stimulaci následovanou sensorimotorickou úlohou na sense of agency, ve které kontrolovali pohyb kurzoru na obrazovce a měli za úkol stiskem tlačítka indikovat, když měli pocit, že je do jejich pohybu externě zasahováno. Sledovali jsme, jak dané protokoly naruší procesy sense of agency, což by poskytlo kauzální důkaz o roli rIPL a předpokládané roli aktivity v gamma pásmu. Výsledky ukázaly, že 20 Hz rTMS nad rIPL signifikantně snížilo přesnost rozlišení self/other v sense of agency úloze. Tento efekt je primárně sycen poklesem schopnosti detekovat cizí zásahy, částečně potom také zvýšeným vnimání vlastních akcí jako cizích. Role gamma aktivity se nicméně nepodařilo objasnit.
Výpočtová kognitívna neuroveda
Ľubica Beňušková
Na úvod stručne predstavím publiku, kto to bol Peter Fedor, ktorému je venovaný tento ročník KUŽ. Neuróny v mozgu si vymieňajú informácie pomocou spajkov a neurotransmiterov. Ale neurón ako každá bunka má jadro a v ňom DNA. V prednáške pojednáme o tom ako táto DNA súvisí s činnosťou neurónov a ako môžme tento vplyv výpočtovo modelovať. Tento prístup sa zameriava na myšlienku tzv. génových regulačných sietí (GRN), čo sú siete interakcií medzi génmi a ich prostredím, ktoré ovplyvňujú činnosť každej bunky. Predstavíme ako môžu gény ovplyvňovať prenos signálov v neurónových sieťach a v konečnom dôsledku aj kogníciu. Prednáška je založená na monografii Computational neurogenetic modeling https://link.springer.com/book/10.1007/978-0-387-48355-9 autorov Beňušková a Kasabov.
The relationship between education and non-normative political behaviour: The mediating effect of conspiracy beliefs
Juliána Bujňáková, Eva Ballová Mikušková, PhD.
Some of the recent social events suggests, that endorsement in conspiracy beliefs – associated with lower education level – could have consequences that can take many forms, one of which is non-normative political behaviour. The aim of our study was to examine whether conspiracy beliefs and conspiracy mentality could mediate the relationship between education and non-normative political behaviour. 1682 participants (779 men, 903 women) aged 18-85 years from Slovakia participated in the study. Their education ranged from elementary school to university degree. They answered questions about their beliefs in conspiracies, possible non-normative political behaviours, and completed Conspiracy Mentality Questionnaire. Although we found some mediating effect of conspiracy mentality on non-normative political behaviour, the mediating effect of conspiracy beliefs on non-normative political behaviour appears to be even stronger in this study.
Cross-cultural similarities and differences in perception of complex visual scenes: Comparison of dwell time and saccade length across seven cultural samples
Jiří Čeněk, Čeněk Šašinka, Nicol Dostálová, David Lacko, Jan Caha
The presented research is focused on context sensitivity in perception of complex visual scenes. Some studies have suggested the existence of systematic differences in visual attention directed to various parts of the scene, more specifically to focal objects and background. We gathered data on seven student samples from six countries (Bulgarians, Czechs, Germans, Ghanaians, east and west Turks, and Taiwanese). We prepared 70 naturalistic scenes (photos) and presented them to participants using free-viewing paradigm combined with eye-movement measurement. The main variables of interest were dwell time on focal objects and background and saccade length changes based on the time from stimulus onset. Apart from overall mean metrics across the studied samples, we also analyzed possible specifics in eye-movement patterns based on type of the scene, relative size of focal object and stimulus complexity.
Etika autonomních vojenských robotů
David Černý
Moderní válčení prochází radikální změnou. Stále více se v něm uplatňují systémy umělé inteligence, včetně autonomních vojenských robotů. Ve svém příspěvku představím základní etické výzvy, které před nás klade využívání těchto moderních technologií, včetně plně autonomních letálních zbraňových systémů, které nezávisle na nějakém operátorovi dokáží nejen identifikovat cíl, ale i se mohou rozhodnout, zda ho zlikvidují. Nejdříve představím klasickou analýzu možných výhod a nevýhod využívání autonomních robotů zasazenou v kontextu ius ante bellum, ius ad bellum a ius in bello. Následně se zaměřím na některé principiální námitky proto těmto technologií, především těm spojeným s lidskou důstojností a odpovědností. Na konec zmíním možnost nárůstů počtu válečných konfliktů v důsledku nahrazování lidí roboty a další závody ve zbrojení.
Dizajn nového učiaceho pravidla pre moderné Hopfieldove siete
Matej Fandl, Martin Takáč
Hopfieldove siete, známy neurálny model asociatívnej pamäte, zažívajú renesanciu. Ich moderné verzie sú vhodné na rekonštrukciu vzorov v situáciách, kde počet týchto vzorov výrazne prevyšuje dimenzionalitu vstupného priestoru. Súčasné prístupy k trénovaniu týchto sietí buď obetujú rýchle učenie v prospech výpočtovej zložitosti modelu, alebo naopak. Naša práca vychádza z interpretácie týchto moderných variánt ako sietí s jednou skrytou vrstvou neurónov - detektorov. Vidíme priestor v zefektívnení trénovania vytvorením nového učiaceho pravidla, ktoré deľbou práce medzi neurónmi na skrytej vrstve povedie k distribuovaným reprezentáciám naučených vzorov. V predchádzajúcom výskume sme dostiahli spomínanú deľbu práce, ktorá ale k distribuovaným reprezentáciám neviedla. Predkladaný príspevok opíše prístup k dizajnu nového učiaceho pravidla, ktorým ich chceme dosiahnuť, a predbežné výsledky trénovania aktuálnou verziou tohto pravidla.
Dôveryhodnosť výpočtových modelov v umelej inteligencii a robotike
Igor Farkaš
S búrlivým rozvojom umelej inteligencie v rôznych oblastiach súvisí aj zvyšovanie kritérií na navrhované a využívané riešenia. Dôveryhodnosť ako pojem prevzatý z psychológie rezonuje v súčasnej umelej inteligencii a robotike. Týka sa nielen programov implementovaných v počítači, ktoré produkujú požadované výstupy, napr. na displeji, ale aj programov ovládajúcich robotické systémy, ktoré priamo zasahujú do prostredia alebo interagujú s človekom. Požiadavka dôveryhodnosti sa javí samozrejmá z pohľadu človeka, ktorý sa potrebuje na umelý systém spoľahnúť. Zložitejšou otázkou je, čo tento pojem znamená v matematickom zmysle a ako dôveryhodnosť zabezpečiť a merať. Na tieto aspekty poukazujeme v príspevku, kde sa venujeme stručnému prehľadu tohto dôležitého konceptu, v kontexte súvisiacich pojmov, a so zvláštnym dôrazom na humanoidné roboty interagujúce s človekom.
Viacvrstové neurónové siete s násobiacími vrstvami
Slavomír Holenda, Kristína Malinovská, Ľudovít Malinovský
Klasické neurónové siete obsahujúce nelinearitu dosahujú v ťažkých problémoch ako je XOR alebo parita len obmedzenú konvergenciu, špeciálne pri malom počte skrytých neurónov. S motiváciou zlepšiť úspešnosť neurónových sietí v týchto úlohách sme vytvorili nový model neurónovej siete inšpirovaný existujúcimi modelmi sietí s tzv. produktovými neurónmi a učiacim pravidlom odvodeným od klasického spätného šírenia chyby, ktorý elegantne rieši problém vzájomne vylučujúcich sa situácii. Narozdiel od existujúcich produktových neurónov, ktoré majú váhy nastavené a nemenné, sa naše produktové vrstvy aj učia. Model sme testovali a porovnali jeho úspešnosť s klasickým viacvrstvovým perceptrónom v spomínaných úlohách (XOR, parita) ako aj v ďalších ťažkých problémoch ako je problém dvoch špirál a takzvaných banánov a napokon separácia šachovnice. Naše doterajšie výsledky naznačujú, že náš model je jednoznačne úspešnejší ako klasický MLP a má potenciál pre využitie aj v ďalších úlohách.
Reweighting of binaural sound localization cues in a virtual environment
Lucia Hucková, Norbert Kopčo
The auditory system uses binaural cues that are frequency dependent to determine the location of the sound source. The interaural time difference (ITD) is typical for low-frequency sounds, while the interaural level difference (ILD) dominates for high-frequency sounds. We can express how much ITD/ILD affects localization by measuring their relative weight. A previous study (Spišák et al., 2021) showed that visually guided training on high-frequency vs. low-frequency components in real environment induces reweighting in the binaural localization cues such that the ILD weight is increased independent of the training type. We performed a follow-up experiment in real reverberant and virtual anechoic environments without training to examine the cause of the observed ILD weight increase. No reweighting was observed in this experiment, suggesting that the reweighting observed by Spisak et al. was not caused by mere exposure to diferent environments and that active localization is necessary to induce the binaural adaptaion.
Imerzivní virtuální realita jako nástroj pro simulaci evakuačního chování
Čeněk Šašinka, Zdeněk Stachoň, Alžběta Strnadová, Kateřina Jochecová
Virtuální realita, a zvláště ta plně imerzivní představuje silný nástroj pro realizací simulací různého typu. Jednou z oblastí užití jsou simulace orientace a navigace v prostředí. Zvláštní podskupinou je simulace únikového chování z budov při krizových situacích. Ve virtuální realitě je možné simulovat, a i trénovat události, které ve skutečném světě lze zkoušet jen velice obtížně. Anebo v případě právě ještě neexistujících budov principiálně nelze testovat vůbec. Než lze ale výsledky takových simulací skutečně použít pro praxi je třeba odpovědět na kruciální otázka? V jak velké míře jsou simulace ve virtuální realitě spolehlivé a věrné skutečnosti a v jaké míře a v jakých parametrech se svého předobrazu z reálného světa liší. Cílem příspěvku je přiblížit postupy, které byly použity pro empirické srovnání chování lidí v reálné budově a při simulaci v jeho digitálním dvojčeti. Při dodržení definovaných standardů dosažení zjištění mohou vest k optimismu, nicméně zároveň poukazují na aspekty, kterým je třeba věnovat další pozornost.
How can we avoid confusion in the global conversation about AI regulation?
Alistair Knott
Discussions about AI and its oversight are happening everywhere - between friends in cafes, between colleagues in schools and workplaces, within local and national governments, in international conferences, in global citizens’ groups, in big and small tech companies. AI/tech companies participate in multiple transparency initiatives in different jurisdictions, engage with external stakeholders of many kinds, and compete aggressively with one another. The large companies also run huge lobbying operations with multiple governments, and large international PR operations. On top of all this, the technologies at the centre of these discussions are progressing at a startling pace. It’s important that the conversation about AI is broad, and stretches from high policymaking to grassroots. But how can we ensure that this broad national and international conversation is efficiently conducted, and leads to decisions in service of the common good? Lots of noise and activity is certainly not always a sign of progress. I will describe the state of the conversation as I have sampled it over the last few years, living in New Zealand, and participating in various international groups. I’ll make a couple of proposals about how discussions can be made efficient, both within individual countries and multilaterally, between countries.
Arousal a agrese: vliv soutěživosti v násilných videohrách
Filip Kyslík, Vojtěch Juřík
Téma vlivu násilí v počítačových hrách na agresivní chování je v psychologickém výzkumu zkoumáno již dlouho. V publikacích se nicméně často vyskytují metodologické nedostatky, jako například volba odlišných herních titulů pro vytvoření různých experimentálních podmínek. Takové tituly se totiž liší nejen v přítomnosti násilí, ale také v dalších charakteristikách, například v úrovni soutěživosti. Navzdory tomu, že soutěživost byla již zkoumána, výsledky nejsou konzistentní a studie neošetřují klíčové limity. Náš experiment navazuje na předchozí výzkumy, zohledňuje tato omezení a kontroluje mediující faktory. V mezisubjektovém designu účastníci (N=80) hráli buď soutěživou nebo nesoutěživou verzi stejné hry. Během hraní byla měřena srdeční aktivita jako fyziologický marker arousalu a bezprostředně po hře byli účastníci dotazováni na své pocity nahněvanosti. Závěrem bylo zkoumáno, zda se účastníci v závislosti na variantě hry chovali agresivněji. Bylo zjištěno, že soutěživá varianta hry výrazně zvyšovala arousal hráčů a že arousal byl zároveň signifikantním mediátorem vlivu soutěživé hry na agresivní chování. Tyto výsledky jsou v souladu s klasickou teorií transferu excitace a s tzv. General Aggression Model. Tato studie doplňuje mezery v dosavadních výzkumech a dokládá důležitost faktoru soutěživosti, který by neměl být opomíjen při interpretaci vlivu násilných her na následné agresivní chování.
Asociovanie videného obrazu a motorickej akcie na jeden pokus
Andrej Lúčny
Pojednávame o možnostiach učenia na jeden pokus, ktoré skúšame na reakcii robota na videný obraz. Vysvetľujeme, prečo je priame asociovanie obrazu s akciou neúčinné a prečo pomocou kóderov a dekóderov získaných hlbokým učením je možné túto úlohu úspešne vyriešiť. Pritom pre použitie asociácii využívame mechanizmus kľúčov a hodnôt, ktorý je jadrom tzv. transformerov. Priestor príznakových vektorov – či už kódujúcich obraz alebo motorickú akciu – je na rozdiel priestoru vstupných obrazov a výstupných motorických akcií – plynulý a každý jeho prvok zodpovedá ako tak rozumnej inštancii situácie v rámci ktorej robot koná.
Skúmanie liekov inšpirovaných psychedelikami a digitálna diagnostika duševných porúch
Martin Majerník
Táto prednáška preniká do vzrušujúceho sveta liekov inšpirovaných psychadelikami a digitálnej diagnostiky duševných porúch. Pokúsim sa poskytnúť vám pohľad do nášho súkromného výskumu a vývoja, pričom zdôrazním potenciálne výhody a výzvy, s ktorými sa stretávame. Od terapeutického potenciálu psychedelických látok, po použitie pokročilých digitálnych nástrojov pri diagnostikovaní a monitorovaní duševných stavov, preskúmame naše najnovšie poznatky a ich dôsledky pre starostlivosť o pacientov a všeobecné porozumenie zmenených stavov vedomia. Pripojte sa k nám na zaujímavú diskusiu, o priesečníku psychedelík a digitálnych technológií ktoré dúfame zmenia liečbu duševného zdravia.
Unraveling the hidden Influence of Ernst Mach on the Foundations of Cognitive Science - Interdisciplinary approach
Ján Pastorek
Existing narratives often overlook the significant impact of Ernst Mach and the Vienna Circle on the foundations of cognitive science. In this study, we delve into the underexplored influence of Mach’s theories on the emergence of cognitive science, employing a unique interdisciplinary approach that blends rigorous argumentation with cutting-edge computational methods in network science and natural language processing. Our findings reveal multiple, previously unrecognized pathways of influence from Mach to pivotal figures in cognitive science, thereby showcasing the efficacy of our combined approach in illuminating the intricate web of intellectual connections. This innovative method offers valuable insights into tracing the potential influences of key thinkers, addressing a longstanding challenge in the history of science arising from the ever-growing corpus of academic literature. To our knowledge, this is one of the first papers to use both citation networks and natural language processing for the investigations of the history of cognitive science.
Exploration by self-supervised exploitation
Matej Pecháč, Igor Farkaš
Reinforcement learning can solve decision-making problems and train an agent to behave in an environment according to a predesigned reward function. However, such an approach becomes very problematic if the reward is too sparse and the agent does not come across the reward during the environmental exploration. The solution to such a problem may be in equipping the agent with an intrinsic motivation, which will provide informed exploration, during which the agent is likely to also encounter external reward. Novelty detection is one of the promising branches of intrinsic motivation research. We present Self-supervised Network Distillation (SND), a class of intrinsic motivation algorithms based on the distillation error as a novelty indicator, where the target model is trained using self-supervised learning. We adapted three existing self-supervised methods for this purpose and experimentally tested them on a set of ten environments that are considered difficult to explore. The results show that our approach achieves faster growth and higher external reward for the same training time compared to the baseline models, which implies improved exploration in a very sparse reward environment.
Co na srdci, to na jazyku?
Jan Pešán, Vojtěch Juřík, Alexandra Ružičková
V tomto příspěvku jsou představeny dílčí výsledky výzkumného projektu BESST - Brno Extended Stress and Speech Test. V rámci experimentálně navozeného stresového kontextu zde byla sebrána multimodální data o řečovém projevu od 90 subjektů. Cílem projektu bylo prokázat vztah mezi měřenými modalitami a prozkoumat jejich deskriptivní možnosti vzhledem k subjektivnímu a objektivnímu hodnocení míry zátěže participanta. Výzkum se především zaměřuje na prediktivní sílu řečových příznaků a jejich korelace se subjektivním hodnocením a objektivními srdečními RR intervaly získanými z EKG. Databáze BESST aktuálně obsahuje řečová audio data, videozáznamy, elektrokardiogram (EKG), vodivost a teplotu kůže a subjektivní sebehodnotící dotazníková data. Předběžné výsledky indikují významnou korelaci mezi vybranými řečovými příznaky a objektivními i subjektivními hodnotami u specifické podskupiny testovaných osob. Pro tuto podskupinu byla dále trénována hluboká regresní neuronová síť (DNN) která na vstupu konzumuje RR data a spektrum audio záznamů a na výstupu produkuje subjektivní hodnoty pociťovaného stresu.
Vplyv subjektívnej vizuálnej senzitivity na percepciu času
Alexandra Ružičková, Lenka Jurkovičová, Vojtěch Juřík, Jan Páleník
Subjektívne vnímaný čas môže byť skreslený vplyvom rôznych faktorov. Pri sledovaní vizuálnych podnetov môžu byť jedným zo zdrojov týchto distorzií ich vizuálne vlastnosti. Intenzita, s ktorou sa spracovávajú vizuálne podnety na neuronálnej úrovni sa v populácii líši a tieto odlišnosti je možné kvantifikovať a pomenovať ako senzorickú senzitivitu. Predošlé výskumy dokázali, že nepríjemné podnety a podnety vyvolávajúce väčšiu neuronálnu odpoveď spôsobujú expanziu subjektívne vnímaného času. Individuálne rozdiely vo vnímaní času spôsobené intenzitou spracovania vizuálnych podnetov boli doposiaľ preštudované len sčasti, k čomu okrem iného prispeli predošlé metodologické a technické obmedzenia experimentálneho výskumu. Na základe doterajších poznatkov navrhujeme inovatívny výskumný dizajn, ktorý sa s využitím imerzívnych virtuálnych prostredí zameriava na výskum vplyvu subjektívnej senzorickej senzitivity a konkrétne vizuálnej senzitivity na odhad trvaní krátkych časových intervalov (400 – 1600 ms). Dva paralelné experimenty budú zamerané na vnímanie času počas: a) sledovania jednoduchých vizuálnych diskomfortných podnetov a b) prezentácií komplexných vizuálnych podnetov v kontexte zvyšovania ekologickej validity výskumu. Pre zhodnotenie miery vizuálneho diskomfortu pociťovaného pri sledovaní komplexných vizuálnych podnetov a výber predlôh modelov virtuálnych prostredí bol výskumný dizajn druhého experimentu doplnený prípravnou štúdiou. V rámci tohto príspevku sú popisované a diskutované metodologické a inštrumentálne aspekty navrhnutých experimentov, ktoré majú potenciál prispieť k doterajšiemu chápaniu individuálnych rozdielov v subjektívnom vnímaní času a poskytnúť behaviorálny nástroj na zisťovanie úrovne senzorickej senzitivity, resp. vizuálnej senzitivity jednotlivcov. Okrem toho môžu získané poznatky pomôcť skvalitniť dizajnovanie virtuálnych a reálnych prostredí s ohľadom na vizuálny komfort a jeho implikácie.
Využitie samoorganizácie pri trénovaní hlbokých neurónových sietí s obmedzeným množstvom označených dát
Sabína Samporová, Kristína Malinovská
Kvalitný a rozsiahly súbor dát je pri trénovaní hlbokých neurónových sietí veľmi dôležitý. Vytvorenie takéhoto súboru dát s označeniami je ale veľmi náročné, preto sa hľadajú modely na využitie neoznačených dát, popri trénovaní na označených dátach. Čiastočne riadené učenie sa zaoberá skúmaním týchto modelov. Zamerali sme sa na modely z rodiny Mean teacher, založené na 2 hlbokých sieťach , ktoré dostanú rovnaký vstup s rôznymi augmentáciami. Cieľom Mean teacher modelov je trénovanie na označených dátach a zároveň sa snaha o konzistenciu označovania medzi odpoveďami na označené aj neoznačené dáta, tzv. consistency cost. Spravidla sa na určenie consistency cost používa štvorec chýb označení. Náš prístup je využiť samoorganizujúci princíp na počítanie tejto consistency cost z neurálnych reprezentácií na poslednej konvolučnej vrstve, čím by sa mohla zlepšiť úspešnosť modelu, ako aj vhľad do modelu v zmysle vysvetliteľnej umelej inteligencie.
Grafické reprezentace jako extenze kognitivního aparátu: cesta ze dvou dimenzí do imerzivní virtuální reality
Čeněk Šašinka
První externí grafické reprezentace se objevily před několika deseti-tisíci lety. Od té doby jsou nedílnou součástí lidstva jako druhu a představují jeho externí kognitivní systém. Převážnou dobu historie lidstva byl způsob reprezentace vázán na dvourozměrné médium. V posledních letech, díky technologii imerzivní virtuální reality, je možné jevy zobrazovat ve třech rozměrech. Jaké možnosti nabízí tato technologická revoluce? A dokáže náš kognitivní aparát evolučně “zamrzlý” ve 2D zobrazeních efektivně pracovat s dalším rozměrem?
Demografické a kognitívne prediktory klimatického skepticizmu
Beáta Sobotová, Jakub Šrol, Magdalena Adamus
Napriek prevažnému vedeckému konsenzu týkajúcemu sa hlavných predpokladov človekom zapríčinenej klimatickej zmeny stále zostáva nezanedbateľná časť populácie, ktorá tieto predpoklady z rôznych dôvodov odmieta. V našom príspevku sme skúmali prediktory niekoľkých dimenzií klimatického skepticizmu na reprezentatívnej vzorke slovenskej populácie. Výskumu sa zúčastnilo 1233 participantov (662 žien a 571 mužov) vo veku od 18 do 86 rokov (M = 45.8, SD = 16.08), kontaktovaných prostredníctvom agentúry, ktorá zabezpečila reprezentatívnosť vzorky z hľadiska pohlavia a veku. Okrem Škály klimatického skepticizmu participanti vyplnili tiež širšiu batériu demografických údajov (vek, pohlavie, vzdelanie, subjektívny socioekonomický status, príjem, veľkosť a kraj bydliska) a tiež niekoľko kognitívnych premenných týkajúcich sa dôvery v konšpiračné teórie, vedeckého myslenia a dôvery vo vedu. V našom príspevku budeme analyzovať, nakoľko jednotlivé premenné súvisia s rôznymi dimenziami klimatického skepticizmu a naše výsledky zároveň porovnáme so závermi predchádzajúcich štúdií venovaných demografickým a kognitívnym premenným súvisiacim s klimatickým skepticizmom vo vzorkách z iným kultúrnym a spoločenským pozadím.
Paradoxy hodnotovej orientácie Sloveniek a Slovákov: demokratické hodnoty a pravicové autoritárstvo
Jakub Šrol, Vladimíra Čavojová
Hodnotová orientácia participantov predstavuje dôležitý faktor v mnohých spoločenskovedných výskumoch – viaže sa napríklad s podliehaním konšpiračným teóriám, či akceptáciou spoločensky kontroverzných vedeckých poznatkov. Meranie hodnotovej orientácie však často komplikuje ich kultúrna špecifickosť. V našom výskume sme sa zamerali na určenie hodnotovej orientácie participantov (demokratické hodnoty, pravicové autoritárstvo) vo vzťahu k politickej orientácii (konzervativizmus – liberalizmus) a podliehaniu konšpiračným teóriám. Štúdie sa zúčastnilo 896 participantov kontaktovaných prostredníctvom agentúry, ktorá zabezpečila reprezentatívnosť vzorky z hľadiska veku, pohlavia a kraja bydliska. Výsledky ukázali, že nástroje na meranie demokratických hodnôt a pravicového autoritárstva vykazovali nízku mieru vnútornej konzistencie. Detailná analýza poukázala na nekonzistentnosť a prekvapivé smerovanie vzťahov niektorých položiek s inými premennými (napríklad pozitívne vzťahy položiek merajúcich pravicové autoritárstvo s politickým liberalizmom, či ich negatívny vzťah s konšpiračnými presvedčeniami). V diskusii sa venujeme hlbšej analýze nástrojov na meranie hodnotovej orientácie pre účely spoločenskovedného výskumu na Slovensku s návrhmi na riešenia problémov identifikovaných na základe našej štúdie.
Poetická autopoiesis
Aleš Svoboda
Počítačové generativní umění využívá v jedné ze svých oblastí techniky umělého života. Od 70. let, ještě před ustavením AL jako vědecké disciplíny, se velmi plodnou vizuální adaptací stala „hra života“ Johna Conwaye (Paul Brown, Yoichiro Kawaguchi). Dalším silným impulsem byly vizuálně názorné „biomorfy“ Richarda Dawkinse z roku 1986 (William Latham a Stephen Todd, Karl Sims) a později i růstové programy L-systémů (Jon McCormack, Casey Reas). Adaptování genetických algoritmů ve vývojových programech pro křížení samotných vizuálních struktur využili umělci na přelomu tisíciletí (Penousal Machado, Scott Draves, Philip Galanter, Erwin Driessens a Maria Vestappen). Další možnou cestou se jeví pojímání formální umělecké struktury jako quasi-živého organismu, který při řešení vzájemného vztahu částí s ohledem na očekávanou rovnováhu jejich pociťovaných „energetických stavů“ a při postupném růstu jejich hierarchií sleduje algoritmicky vymezené stupně v paralele druhového biologického vývoje. Takový program by měl být schopen modelovat přechod prostého a trvalého nárůstu počtu skladebných prvků (který v omezených podmínkách běžně vede k dosažení rovnováhy jen za cenu opakované redukce) ke vzniku struktur, které budou vykazovat růst komplexity jako důsledku energetických a informačních poměrů jimi vytvořeného ekosystému. Příspěvek se chce pokusit navrhnout určitou „spektakulární“ variantu tohoto postupu.
Čo chýba ChatGPT, aby rozumel, čo robí?
Martin Takáč
Pre ChatGPT platí problém ukotvenia symbolov (Symbol Grounding Problem) a všetky s ním spojené námietky. Napriek tomu nás ohromuje kvalitou vygenerovaných odpovedí a máme tendenciu veriť, že rozumie tomu, čo hovorí. Ale je to naozaj tak? V príspevku predstavím neikoľko kritérií porozumenia a pokusov ukotviť symboly veľkých jazykových modelov v multimodálnych dátach, resp. ich prepojiť s telom. Na záver naznačím disruptívne zmeny, ktoré systémy ako ChatGPT môžu spôsobiť, resp. už spôsobujú.
Stavová úzkosť po vystavení výškovej situácii vo virtuálnej realite - rola pocitov prítomnosti a stelesnenia
Kristína Varšová, Vojtěch Juřík, Oto Janoušek
Virtuálna realita (VR) je technológia, ktorá v posledných rokoch prilákala pozornosť nie len množstva bežných užívateľov, ale aj výskumníkov z oblasti psychológie, ktorí začali skúmať rozličné smery využitia v terapii fóbií. Jednou z najčastejšie liečených fóbií vo virtuálnom prostredí je akrofóbia - silný, iracionálny strach z výšok. Jednou z najsľubnejších moderných techník kognitívne-behaviorálnej terapie je expozičná terapia vo VR (VRET), pri ktorej je jedinec vystavený obávanému podnetu vo virtuálnom prostredí. Pre VRET je užívateľský zážitok dôležitým aspektom, obzvlášť v zmysle sprievodných psychických javov užívateľov, z ktorých najdôležitejšími sú pocity prítomnosti a stelesnenia. Význam pociťovanej prítomnosti a stelesnenia pre emócie pri vystavení je predmetom viacerých súčasných štúdii, pričom výskum je stále v procese zisťovania príčin. V našej experimentálnej štúdii bola zmapovaná VR expozícia vo výškovom prostredí u ľudí so stredným strachom z výšok. Hlavným cieľom štúdie bolo nájsť súvislosti medzi stavovou úzkosťou a pocitmi prítomnosti a stelesnenia, ktoré ovplyvňujú virtuálny zážitok. Boli predstavené ďalšie výsledky v kontexte spojenia stavovej úzkosti a vnorenia do VR expozície (vyjadreného pociťovanou prítomnosťou a stelesnením vo VR). Prezentované závery aj na obmedzenej vzorke môžu byť sľubným ukazovateľom pre ďalšie výskumy a naznačovať, že bližšie skúmanie týchto asociácii má potenciál priniesť cenné výsledky.
Roboticka manipulace pomocí sekvence neuralních modulu s vlastní policy
Michal Vavrečka, Jonáš Kříž, Nikita Sokovnin, Gabriela Šejnová
Vyvinuli jsme nový modulární algoritmus, který zlepšuje posilování učení v úkolech, kde jsou vyžadovány různé dovednosti. Nemodulární algoritmy často uspějí pouze v úkolech vyžadujících osvojení podobných dovedností. Protože většina robotických benchmarků je založena na překladu objektů v rámci scény, algoritmy s jednou policy řeší tyto úkoly s vysokou úspěšností. Když je vyžadována sekvence různých dílčích cílů (překlad, rotace, manipulace 6DOF, sledování trajektorie), síť s jednou politikou selže. Navrhujeme modulární algoritmus, který používá pro každou dovednost samostatnou policy. Je schopen se naučit vícestupňové manipulaci s různými dílčími podúlohami. Náš algoritmus jsme testovali ve virtuálním robotickém simulátoru na jednoduché a vícestupňové úkoly vyžadující různorodé (Pick and Place) a také různé dovednosti (Pick and Rotate a Swipe). Náš algoritmus založený na několika modulech se samostatnými policy dosáhl podobného výkonu v jednoduchých úlohách a překonal algoritmy s jednou policy v úkolech, které vyžadují různorodou sadu dovedností. Výsledek dokazuje, že modulární algoritmus nabízí lepší škálovatelnost pro složité sekvenční úlohy. Nabízí potenciál v kombinaci s hierarchickým posilovacím učením.
Jak přemítat o umělé inteligenci
Jiří Wiedermann
Hledáme odpovědi na dvě zdánlivě jednoduché otázky: „Proč rozvíjíme umělou inteligenci?“, a „Jaký účel má používání umělé inteligence?“ Samozřejmě, zajímají nás netriviální odpovědi, vycházející z hlubšího pochopení pojmu umělé inteligence, vyplývají z nějaké teorie, jež platí pro jakoukoli přirozenou i umělou inteligenci, přinesou nové vhledy do povahy umělé inteligence a dovolí extrapolaci trendů v oblasti umělé inteligence. Nabízíme následující odpovědi: umělou inteligenci rozvíjíme za účelem získání a aplikování umělé moudrosti, jež umožní dělat moudrá rozhodnutí a chovat se moudře. V tomto kontextu chápeme umělou moudrost jako správné používání znalostí pomocí účelného chování -- kombinovaný efekt kognice a jednání směřující k vytváření hodnot. Nositeli umělé moudrosti jsou autonomní vtělení kognitivní behaviorální agenti. Umělá moudrost se vyskytuje v různých druzích a intenzitě závislé na ustrojení a schopnostech agenta získávat a využívat potřebné znalosti ve svém osvětí. Z filozofického hlediska a z pohledu metodologie, umělá moudrost představuje podstatný posun ve výpočetním paradigmatu používaném v umělé inteligenci, a sice od pohledu na výpočty jako procesy generující znalosti směrem k procesům generujícím a využívajícím moudrost. Umělá moudrost představuje společně s přirozenou moudrostí trvalý a smysluplný odkaz naším současníkům i potomkům zvyšující pravděpodobnost jejich přežití v zatím neznámých budoucích časech a místech.
